Lechtivé malby ze zaniklých Pompejí

31. July 2013 | Historie

Roku 79 našeho letopočtu, za vlády císaře Tita, vybuchla v jihoitalské Kampánii sopka Vesuv a pohřbila města Pompeje, Herkulaneum a Stabiae. O tom se každé školou povinné dítko dozvídá v učebnici dějepisu. V seriózních učebnicích se taktéž dozví o tom, jak se neštěstí obyvatel změnilo po skoro dvou tisícovkách let v požehnání pro archeology. Ti díky konzervační vrstvě sopečného prachu dnes mohou zkoumat výjimečně zachovalé pozůstatky antického města. O některých jejich objevech se ale v učebnicích raději mlčí.

Přestože pompejské nálezy přiblížily dříve neznámé aspekty života obyčejných Římanů, byly veřejnosti bez cenzury zpřístupněny až v šedesátých letech minulého století. Vyplývá z nich totiž liberální přístup Římanů k sexualitě a k jejímu zobrazování.

Naturalistické ztvárnění sexuálních scén si v dochovaných artefaktech často nezadá s dnešní pornografií. V tehdejší společnosti ale bylo zobrazování lechtivých témat vnímáno jako přirozený a navýsost vkusný způsob výzdoby.

Třeba takoví obyvatelé domu Vettiů ve snaze zajistit si zdraví a plodnost nechali vymalovat na stěnu svého atria, přijímací místnosti, bůžka Priapa. Priapus jako ztělesnění plodivé síly byl obdařen mužstvím nadlidských rozměrů, které kvůli neustávající erekci nemohl skrýt pod oblečením. Těžko by ctnostná rodina vystavovala v nejfrekventovanější místnosti cokoliv vymykající se normálu.

CREDIT: wiki

Erotika měla své místo i na veřejných prostranstvích a v domech spravovaných celou obcí. Nejinak tomu bylo v pompejských lázních. Zde lechtivé malby měly sloužit k lepší orientaci v apodyteriu, tedy šatně společné jak mužům tak ženám. Malby označovaly sekce šatny a v nich nechávali Pompejané oblečení v číslovaných skříňkách.Splést se nemohli, protože sexuální scény zobrazené v apodysteriu byly dostatečně barvité.

Po tom všem nepřekvapí výzdoba pompejských nevěstinců. Zde klasicky naturalistické zobrazení sexuálního aktu bývá leckdy znehodnoceno poznámkami naškrábanými návštěvníky. Nápisy se týkají hodnocení kvality služeb, ale výjimkou nejsou i prosté podpisy připomínající návštěvu podniku. Personál zjevně tvořivosti návštěvníků nebránil a vnímal vzrůstající počet vyrytých nápisů jak dobrou reklamu.

Za zmínku stojí lakonické sdělení takového spokojeného zákazníka: Hic ego puellas multas futui. Ve slušném překladu zhruba: Zde jsem pomiloval spoustu dívek. Takovou poznámku mohl do zdi vyrýt i nijak zámožný Říman, protože podle nalezených záznamů se taxa nejlevnějších prostitutek pohybovala v ceně sotva přesahující cenu bochníku chleba.

gmb

Fotogalerie